S.M. Ludmila Pospíšilová OSF

Vaření a kontemplace

9.5.20014

Možná, že nadpis vypadá na první pohled poněkud směšně, ale ve skutečnosti je míněn zcela vážně. Jak souvisí vaření a duchovní život? Když jsem se starala o nemocnou maminku, musela jsem jí krom jiných služeb i vařit. Ne, že bych to před tím vůbec neuměla, ale je rozdíl občas něco ukuchtit anebo vařit pravidelně. Takže jsem měla možnost se pocvičit a získat nové zkušenosti. Praxe je podstatou každého umu.

Nyní žiji v malé komunitě tří sester a ukázalo se, že se v kuchyni pohybuji s podstatně větší jistotou než mé spolusestry. A tak trávím spoustu času u sporáku. Vařím celkem ráda, ale bere mi to spoustu sil. Přitom paradoxně největší odměnou kuchaře je, když jídlo blesku rychle zmizí.

Jak nemám ráda termín "předávání energie", tak kuchyň je skutečně místo, kde vzniká pokrm, který je bezesporu zdrojem fyzické energie. Ten kdo vaří, vydává svou sílu, aby ze surovin vytvořil jídlo, které má být posilou pro druhé. A dokonce i potěchou. Samozřejmě se snažím, aby strava byla chutná, voňavá a tím i spoluvytvářela dobrou náladu při společném stolování, tedy k posílení společenství. Je to dávání se druhým skrze pokrm.

Komu jste podali číši vody ... Podobenství o nebeském království jako o hostině ...

Párkrát jsem zaslechla, že jsem zahrabaná v kuchyni, ale raději bych se měla věnovat něčemu smysluplnějšímu. Ano, práce v kuchyni mě unavuje. Přesto vím, že je to skutečně smysluplá práce. Dává posilu spolusestrám. Pravidelně také posíláme něco z nedělního oběda dvěma blízkým lidem. Malé gesto přátelství. A to opět umocňuje smyl této práce.

Kolikrát jsem v životě musela dělat věci, u kterých jsem si nebyla tak jistá jejich skutečným smyslem. Pracovala jsem mnoho let v administrativě a tam se po smyslu práce člověk pídí celkem často. Ano, jistě, vyplnit nějaký dotazník, udělat průzkum a zjistit údaje pro statistiku, má jistě svůj účel, jenže v důsledku si člověk klade otázku, zda je dostatečně jasný. Když uvaříte oběd, tak nic dalšího řešit nemusíte. Je to dokonce lepší než úklid. Úklid má také smysl, ale nabídnout někomu jídlo je prostě daleko víc.

S největší pravděpodobností se budu během června stěhovat do jiné komunity. V současném domě bydlím dvacet let. Bude to velká změna a velké společenství. Tam už nikdy nebudu vařit, protože ve velké kuchyni bych to fyzicky nezvládla.

Možná, že právě proto jsem se rozhodla k opětovné práci na mém webu. Pokusit se napsat něco, co by mělo smysl a předat to druhým. Duchovní pokrm? To zní až moc vnešeně. A sem tam každý uvaří omylem nějaký blaf.

V kontemplaci se snažíme otvírat přítomnosti a lásce Nejsvětější Trojice. Naslouchat Otci. Hledět na Krista. Sytit se působením Ducha svatého. My pak máme tento dar předávat druhým. Jak? Třeba službou v kuchyni. Čím prostší formu toto předávání má, tím je všecho jednodušší, jasnější a zřejmě i pravdivější.

Setkání s Bohem v kontemplaci se nedá a dokonce ani nesmí předávat přímo. Je velkou chybou vyprávět o duchovních zážitcích druhým lidem. Vlastní duchovní zážitek je nesdělitelný druhým. Pokud se o to člověk pokusí, narazí nutně na to, že nabízí druhým nestravitelný pokrm.