S.M. Ludmila Pospíšilová OSF

O mém blogu

28.11.2014

Konečně jsem dospěla k rozhodnutí a dnes ruším svůj profil na Facebooku. Celkový pozitivní přínos sociálních sítí nevyváží jejich negativa. Je to především reklamní prostor a skutečná komunikace a výměna názorů mezi lidmi je minimální.

6.5.2014

Po roce a půl jsem dnes znovu spustila své webové stránky. Ráda bych psala krátké úvahy o duchovním životě a životě vůbec. Určitě je dnes víc lidí, kteří něco píšou, něž těch, kteří čtou. Nedělám si iluze, že moje texty budou číst davy, které budou s napětím očekávat moje další články. Když se najde pár lidí, které něčím zaujmu, pak je to vlastně víc, než jsem původně čekala.

Do značné míry je mé psaní důležité především pro mne. Je to způsob, jak se učit správně formulovat a pojmenovat některé otázky duchovního života a života vůbec.

Poslední dobou jsem dávala přednost Facebooku, ale stále víc cítím, že je to místo svým způsobem bezbřehé a tím také velmi povrchní. Nečekám, že mi někdo bude "lajkovat". Pokud snad kdosi přece jen pocítí naléhavou potřebu vyjádřit se k mým úvahám, může mi napsat e-mail.

Sociální sítě nejsou místem komunikace, ale jakýmsi fórem, kde zní tolik hlasů najednou, že pro samý "hluk" není vlastně nic slyšet. Rozhodně nechci začínat na jiných sociálních sítí. Nejsou totiž ani trochu sociální. Spíš mi připadají mírně řečeno vyděračské. Stále vytvářejí jakýsi nátlak a pocit, že je nutné zareagovat, ohodnotit, vyjádřit se k něčemu.

Psát na web je dnes vlastně zastaralá metoda. Mohla bych si klidně založit nějaký blog na známějším publikačním prostoru, ale mám obavu, že bych tam byla opět k něčemu nucena. V zájmu počtu návštěv, "lajků" atd.

Takže, internetový poutníče, jsi srdečně vítán a pokud chceš chvíli něco číst ode mě nebo o mě, pak si přeji, aby tě toto čtení potěšilo.