S.M. Ludmila Pospíšilová OSF
|
|
O bojácné Cvrlince
V hnízdečku u sýkorek bylo pět mláďátek. Nejstaršího Pípáčka už známe. Po něm se vylíhli kluci Drápek a Brčko a další den holčičky Skořepinka a Cvrlinka. I když se poslední dvě vylíhly ve stejný den, přeci jen byl mezi nimi rozdíl více hodin, takže Cvrlinka přišla na svět skoro o celý den po Skořepince a byla nejslabší ze všech. Jak se divila Pípáčkovi, že chce co nejrychleji odletět z hnízda zkoumat okolí. Tady bylo teplo a maminka s tatínkem se tak pěkně starali. Když se Pípáček vrátil domů po svém prvním útěku a vyprávěl, co se mu stalo, padl na Cvrlinku velký strach z toho, až bude muset jednou letět ven. Ale dny ubíhaly a bratříčkové a sestřičky začínali být stále více neposední, jak toužili po svém prvním letu. Jednoho rána tatínek a maminka řekli: „Tak děti, už je čas. Musíte se naučit správně lítat a hledat si obživu. Není to lehké, ale musíte se učit, abyste do zimy vše pěkně uměly. Dnes začneme tím nejlehčím. Máme štěstí, že Helenka nám dává slunečnicová semínka i v létě, takže první úkol bude velmi snadný. Poletíte na okno do krmítka, vezmete každý do zobáčku jedno pěkné zrníčko a přiletíte domů. My se podíváme, co jste přinesli, a naučíme vás, jak zrníčko rozlousknout. Pípáčku, ty už máš nějaké zkušenosti, tak dávej na ostatní pozor.“ Všichni ptáčci postupně vyskočili z hnízda a posadili se na blízkou větev vedle tatínka a maminky. Cvrlinka se moc bála opustit hnízdo. Smutně pípala, poskakovala a celá se třásla. „Neboj se Cvrliko,“ volali ostatní, „však to bude nakonec moc hezké, uvidíš.“ „Tak dobře, já to tedy zkusím,“ řekla Cvrlinka a zkusila vyskočit z hnízda. Byla stále ještě menší než ostatní a ven se dostala až na třetí pokus. Všichni ji radostně uvítali. „A teď poletíme,“ řekl Pípáček. Všichni roztáhli křidélka a letěli k oknu s krmítkem. Jenže malá Cvrlinka jim nestačila. Jak jen jí to připadalo daleko. Bratříčci a sestřičky už byli dávno na místě a ona jen v polovině cesty.“ Zatím kluci hopli do krmítka a Skořepinka si sedla a koukala, co se bude dít. Pípáček vybral pěkné semínko, Drápek uviděl kousek větvičky a myslel, že když je to něco velkého, bude to mít hodnotu. Brčko vzal prázdnou slupku, protože se mu líbilo, že je to lehké do zobáčku. Kluci odletěli a Skořepinka šla do krmítka. Dobře se dívala, co si před tím našel Pípáček, protože z nich byl nejzkušenější. Skořepinka si vybrala pěkné zrníčko a letěla domů. Konečně přiletěla Cvrlinka. Byla celá udýchaná. Co teď? Je to u krmítka tak cizí. Začala naříkat a pípat tak žalostně, že to uslyšela Helenka: „Copak tu děláš? Ty se bojíš, viď? Jsi tu určitě poprvé. Před chvíli tu byli tví bráškové. Jsou to ještě pěkní popletové.“ Ale Cvrlinka seděla a naříkala. Doma mezi tím tatínek hodnotil, co děti přinesly. Vysvětlil jim, že větvička je sice větší než zrníčko, ale jíst se nedá. No a prázdná slupka už vůbec ne. Vtom maminka zvolala: „Děti, kde je Cvrlinka, že jste ji tam nechaly samotnou? Pípáčku, hned pro ni leť.“ Pípáček se zastyděl, že na sestřičku zapomněl, a rychle letěl zpět ke krmítku. Našel Cvrlinku, jak tam sedí a pláče. Nevěděla, co má dělat, byla unavená a úplně vyděšená. Pípáček si sednul vedle ní a řekl: „Cvrlinko, promiň, já jsem na tebe úplně zapomněl. Víš, dával jsem pozor na brášky. Skořepinka byla také s námi a já se domníval, že tam sedíš někde za ní.“ „Ne, já vám v letu nestačila a přiletěla jsem, když už jste byli všichni pryč. Teď tu sedím a nevím, co mám dělat.“ „Helenka něco povídala, ale já jí nerozumím, bojím se a nemám sílu odletět.“ „Jé, Helenky se neboj. Ta ti neublíží. Pojď se mnou do krmítka a já ti ukážu, jak vybrat správné zrníčko.“ „Tak jo,“ pípla Cvrlinka. Pípáček pěkně vysvětlil Cvrlince, jak se pozná nejlepší zrníčko. Jak si tak v krmítku povídali, únava byla najednou ta tam. Cvrlinka dávala pozor, co jí Pípáček ukazoval. Nakonec vybrala pěkné zrníčko a spolu letěli domů. Pípáček dával pozor, aby neletěl moc rychle, aby mu Cvrlinka stačila. „Tatínku a maminko, já se tak bála, ale tady nesu zrníčko. Pípáček mi to pěkně vysvětlil a ukázal.“ Tatínek prohlédl zrníčko a nadšeně zvolal: „Milá Cvrlinko, ty jsi přinesla nejkrásnější zrníčko ze všech.“ Cvrlinka byla překvapená, ale měla velkou radost, že se jí to povedlo. Od té doby lítala Cvrlinka ke krmítku sama. Sedla si vedle něj a volala: „Pípáčku, kde jsi?“ A on přiletěl, chvilku si tam spolu hráli, pak vybrali pěkná zrníčka a letěli domů, kde je tatínek učil, jak správně zrníčko rozlouskout. A Helenka? Těšila se, až přiletí ta kouzelná mláďátka zase k jejímu oknu.
|