Pokoj a dobro!   Pán ať ti žehná a ať je tvou stráží. Ať nad tebou rozjasní svou tvář   a smiluje se nad tebou. Ať k tobě obrátí svou tvář   a dá ti svůj mír.   Pán ti žehnej!

     

  

16.12.2015

Od včerejška cítím zlepšení svých pohybových schopností, které se tak zhoršily po nárazu v tramvaji 8.prosince. Tedy je mi stejně špatně jako před touto událostí, ale na svoje chronické potíže už jsem celkem zvyklá. Teď postupně doháním kancelářskou práci pro Institut františkánských studií. Od září jsem byla dlouho nemocná a dělala jsem jen to, co bylo vyloženě nutné. Co šlo, to jsem odkládala. Postupně se prokousávám svými nedodělky a mám radost z každé věci, kterou vyřídím.

Dnes bylo u krmítka velmi rušno. Sýkorky koňadry, modřinky a brhlíkové přilétali ve velmi hojném počtu, takže jsem přes den několikrát musela dosypávat. Přiletěl i zvonek, sýkorka babka a opět tu byl stehlík. Letěl přímo čelně proti oknu, chvíli kroužil nad krmítkem a měl tak krásně roztažená křidélka, že vypadal jako andílek. Když tu byli stehlíci poprvé, tak se jejich červených obličejů sýkorky bály a prchaly. Dnes se nikdo z ptáčků už nebál a pěkně spolu zobali.

   

10.12.2015

Plicní potíže po prodělaném černém kašli, který mě ničil čtvrt roku, konečně výrazně ustoupily. Jen občas bývám trochu dušná, ale mám od paní doktorky z plicního k inhalaci Atrovent, který mi pomáhá. Paní doktorka na mě byla moc hodná, jen jsem byla upozorněna, že jsem stále ještě nakažlivá, protože mám vysokou hladinu toxinů z bakterie černého kašle v krvi, a tak omezuji svůj pobyt mezi lidmi na minimum. Nešla jsem ani na mši svatou, která byla 3. prosince v Anežském klášteře, což mě hodně mrzelo. Doma už nikoho nenakazím, protože ti, kdo jsou se mnou ve styku tak dlouho, mají evidentně dobrou odolnost.

A nyní něco o tom, jak jsem vstoupila do Svatého roku milosrdenství

8. prosince ráno jsme měli mši svatou v naší kapli a při ní jsem vzpomínala v modlitbě na maminku, která má na tento svátek úmrtní den.  Je to již 8 let, co odešla k Pánu. Také jsem si připomínala mé věčné sliby, jimiž jsem se odevzdala Bohu 8.12.1987. Pak jsem se dívala na televizní přenos z Říma - slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie a otevření Svaté brány. Bylo to moc krásné. Odpoledne jsem měla kontrolu na diabetologii. Prodělaná nemoc způsobila značné zhoršení diabetu. Snad se to časem dá do pořádku. Mám zvýšené dávky léků.

Dopoledne bylo krásné, ale odpoledne jsem zažila ošklivou věc.

Když jezdím k lékaři, tak mě někdo od nás odveze autem a já je pak pošlu zpět, aby se mnou nemuseli čekat u lékaře. Buď mě vozí náš pan údržbář nebo sestry. Nemohu si brát chodítko, protože jsou všude schody, a tak ven chodím o holích, což je pro mě velmi náročné. Nechci ale tolik obtěžovat toho, kdo mě odváží, a proto zpáteční cestu jezdím sama tramvají. Když dojedu na stanici Malovanka, zavolám mobilem některé sestře, a ta mě odveze domů. Z té stanice je to pro mě daleko a nezvládla bych to.

8. prosince se můj návrat hodně zkomplikoval. Čekala jsem na tramvaj 3/4 hodiny, což bylo samo osobě vysilující. V tramvaji nám řekli, že na Klárově došlo k nehodě a musí jet objížďkou. Když jsme konečně dojeli na stanici Malovanka, byla jsem úplně ztuhlá a nemohla jsem pořádně pohnout nohama. Konečně jsem se došourala a k výstupu, ale tam mě řidič přibouchl dveřmi. Začala jsem volat o pomoc, lidé v tramvaji také křičeli, protože jsem zůstala přiskřípnutá ve dveřích. Ty se na okamžik otevřely, ale než jsem se stačila pohnout, přibouchly mě ještě jednou. Dostala jsem tak dvě velké rány do zad. Naštěstí už mě čekala na stanici sestra s autem. Došla jsem k autu v předklonu a každý pohyb byl nad mé síly. Došourala jsem se do pokoje. Přišlo několik sester, aby se nabídly, jestli něco nepotřebuji, ale já byla tak vyděšená, že jsem ani nedokázala říct, co bych chtěla. Dvě hodiny jsem jen seděla a čekala, až se vzpamatuji z nejhoršího. Druhý den jsem sice "došla" s chodítkem v předklonu na mši svatou, ale pak mi představená SM Daniela řekla, ať radši zůstanu ležet. Pomohlo mi to, dnes se již mohu narovnat, ale moje ochrnutí nohou je teď o něco horší.  Například obouvání je velmi obtížné a trefuji se do bot třeba i několikrát. Záda mě bolí víc než dřív a cítím, že mám na bederní páteři otok. Snad se to časem uklidní. I ruce mám víc nemotorné. Moje postižení se celkově zhoršilo. Když teď píšu, tak to jde mnohem obtížněji, než jindy. Asi bych měla jít k lékaři, ale nemám na to odvahu. Každopádně po této události cítím vnitřní prázdnotu. Je to zranění těla i duše. Doufám, že se postupně vše dá do pořádku.

Skončím vyprávěním o jedné mé radosti, která se dnes prohloubila.

V létě jsem si pořídila za okno truhlík s levandulí. Byly to dvě mladé sazeničky, ale krásně se rozrostly. Kvetly trochu později. Podařilo se mi něco nasušit a mám levanduli ve skříni. Jenže to má ještě jeden půvabný důsledek. Když moje levandule vykvetla, přilákala v srpnu sýkorky. Chodily mi sem každý den na okno. Jedna chodila kolem čtvrté ráno zpívat. Tak jsem si řekla, že ty ptáčky přece nezklamu. Náš pan údržbář mi našel na půdě staré krmítko a opravil ho. Je skvělé, protože má menší okénka a to pomáhá, aby se do něj nedostali holubi. Odšoupla jsem truhlík a dala jsem krmítko vedle něj. Ze začátku jsem nasypala trochu slunečnicových semínek i na truhlík, aby ptáčci snáz papání našli. Nejdřív chodilo jen pár sýkorek a brhlíků. Zobali z truhlíku a na krmítko trochu nedůvěřivě pokukovali. Teď už mi sem chodí celé hejno a já sypu jak do krmítka, tak i na truhlík, aby se sem najednou vešlo víc ptáčků. Někdy je tu opravdu frmol. Několik jich sedí na truhlíku, ostatní lezou do krmítka a řekla bych, že ho mají jako prolézačku. Ptáčkové jsou krásní. Sýkorky koňadry, modřinky, brhlíci, občas hrdlička. Nejradši mám modřinky. Když začaly ke mě chodit, tak byly strašně hubené. Teď už se pěkně zakulatily. Ptáčkům nevadí, když mám otevřené okno. Klidně zobou a koukají na mě. Mám totiž psací stůl blízko okna. Až mám někdy obavu, aby mi nevlítli do pokoje, to by se pak mohli zranit. Ze začátku jen přilétli, rychle sebrali semínko a letěli pryč. Nyní tu chvíli sedí, zvědavě koukají do okna nebo jen tak poskakují po střeše krmítka.

Dnes jsem tu poprvé viděla stehlíky. Seděli dlouho na truhlíku a zobali. Existuje legenda, podle které vytrhávali stehlíci na Golgotě Pánu Ježíši trny z trnové koruny. Krev Kristova jim zanechala červené zbarvení jejich obličeje.

Párkrát už jsem si na rozjímání sedla k oknu a dívala jsem se na ty ptáčky. Tolik křehkosti, vnitřní čistoty, jejich radost z toho, že mají něco do zobáčku, vyloženě dětská hravost. I do nich Stvořitel vložil něco ze svého obrazu i to je jedna z tváří našeho Pána. Krása mých ptáčků mě posiluje, aby zapomněla na své zranění. Vím, že moji ptáčkové jsou darem od Pána a jsem mu za to vděčná.

       

23.10.2015

Jsem stále nemocná. Když jsem dobrala první antibiotika, pár dní mi bylo trochu lépe, ale pak se můj stav zase začal výrazně zhoršovat. Kašel, dušnost, celková vyčerpanost. Nebyla jsem schopná nic dělat, nevydržela jsem ani číst. Minulý týden mi udělaly sestry odběr krve a paní doktorka mi napsala další a silnější antibiotika. Včera přišel výsledek odběru z minulého týdne - infekce černého kašle stále probíhá. Po týdnu léčby cítím zlepšení. Není to úplně na 100 %, ale je to lepší. Ještě mám antibiotika na 3 dny, tak to snad zabere. Černý kašel se mnou pořádně zacvičil. Určitě za to mohou i moje četné zápaly plic a plicní srakoidoza, které jsem v minulosti prodělala. Začínám trochu pracovat na počítači, ale po klášteře ještě nechodím, na to si zatím netroufám.

 

25.9.2015

Tak sotva jsem stačila v srpnu dohnat práci, kterou jsem kvůli nemoci nestačila dodělat v červenci, tak se mi druhý týden v září začalo horšit dýchání. Pořád se to zhoršovalo, až jsem ulehla s velkou dušností, záchvaty kašle a celkovou vyčerpaností. Pak se ukázalo, že se v našem domě vyskytl černý kašel. Dnes přišly moje výsledky a je to pozitivní. Beru ještě antibiotika, pomalu se můj stav zlepšuje. Musím říct, že už mě ty nemoci pořádně štvou.

    

7.8.2015

Červenec byl pro mě docela náročný. Nejdřív to byla protivná angína, pak příprava na provinční kapitulu, kde jsem pomáhala s přípravou několika věcí. Byla jsem hodně unavená.

27.7. večer se mi udělalo po obědě špatně od žaludku. Při nešporách jsem začala mít velké bolesti, pak hodinu třesavku, horečku kolem 40,7°C, k tomu ještě žaludek a příšerná bolest hlavy.

28.7. (na své narozeniny) jsem měla celý den 39°C a pomalu se mi začala objevovat velká růže na noze. Nemohla jsem nic jíst, jen suché rohlíky, většinou maximálně 3 denně. K tomu mám diabetes. Špatná kombinace.

29.7. mě sestřičky odvezly do nemocnice pod Petřínem. Provázela mě sestra Františka, jak jinak. Dostala jsem antibiotika a další léky v kapačkách. Všechno krásně zabralo, stav se začal postupně lepšit. Lékaři i sestřičky se o mě skvěle starali, takže teď už jsem dva dny doma. Spojení léčení s duchovním rozměrem nemocnice sester boromejek je úžasná věc.

Včera jsem se snažila hlavně uklízet. Jde o agresivní infekci, tak jsem vyprala a vyžehlila všechno, co mi přišlo pod ruku. Řádila jsem jak zběsilá. Sestřičky to sledovaly s pochopením. Vím, že nejsem schopná zničit všechny bacily, ale alespoň něco. Pokud chci být alespoň trochu fit, musím o to bojovat.

Po té dřině jsem dostala večer zajímavý dárek. V reklamě na mě vykouknul IQ test. Už jsem si v minulosti nějaké testy na internetu dělala, většinou to dopadlo dost depresivně. Jednou jsem získala asi 80 bodů a ve výsledku mi napsali, že je poznat, že jsem to opravdu nebrala vážně a nesoustředila jsem se... No a včera večer mi přidělili 154 bodů. Je to legrace, neberu to moc vážně, ale docela mě to pobavilo. Byly tam prostě úkoly, které mi docela sedly a přišlo mi to celkem snadné. Naštěstí tam nebyly záludné matematické testy, tam většinou pohořím, ale jen grafické úkoly. Dnes jsem si ten výsledek nelepila na dveře pokoje s nápisem: "Zdá se, že nejsem mistr ve skoku na špek". Kdo má smysl pro humor, ten se zasměje, a kdo ne, tak si bude myslet, že jsem pyšná a pitomá i s IQ 154. Hoďte do davu trochu "špeku" a dav se začne drobit na různé povahy. Mám ráda podobné věci. Určitě se nepovažuji za génia. Moje inteligence je těžce průměrná, ale určitě mě to včera zvedlo náladu. Beru to jako pozdrav od Pána Boha, abych neklesala na mysli a hleděla přes všechny trable do budoucnosti s optimismem. Prostě jsem Kristem milovaná taková, jaká jsem. A to je přeci fajn.

Hned tak si další IQ test raději dělat nebudu, abych nepřišla o to krásné číslo a nepropadla se zas do hlubin vlastní blbosti.

 

23.6.2015

Duchovní obnovu, kterou jsem dávala na Hoješíně, mám za sebou. Přijeli skvělí lidé. Otec Michal Pometlo OFM sloužil mši svatou a zpovídal. Sestry nám vařily a celkově se o nás staraly. Já jsem měla přednášky - v pátek večer jednu, v sobotu tři a v neděli ještě jednu. Každý den jsme měli mši svatou a modlili se společně breviář, růženec, hodinu adorace. Byla sice hrozná zima (odpoledne kolem 13°C), ale o to větší nadšení bylo z kamen v jídelně. Zapnout ústřední topení v celém domě je drahé, tak sestry mají v jídelně obyčejná kamna a v případě potřeby topí dřevem. Jak to krásně praskalo a hučelo ... V kapli bylo chladno, jenže tam nás hřála láska Boží. Měla jsem radost, s jakým nadšením se všichni modlili. Teď jsem dost unavená, ale pomalu se dávám do pořádku. V září budu mít další duchovní obnovu na stejné téma, tentokrát na Vranově. Obnova začne ve čtvrtek večer 10.9.2015 a končí v neděli v poledne 13.9.2015.

   

17.6.2015

Lípa pod oknem mého pokoje kvete a já dýchám bez větších obtíží!!! Neuvěřitelné!!! Zatím mě každá kvetoucí lípa málem zadusila. Tajně jsem doufala, že je to třeba nějaký druh lípy, která mě neublíží, ale moc jsem tomu nevěřila a hodně jsem se bála. Čistička vzduchu jistě trochu pomáhá, ale především to považuji za Boží zázrak. Pokud jsem si byla jistá nějakou alergií, která vždy zatočila s mým astmatem, tak to byla lípa. Takže jsem moc ráda. A děkuji všem kteří se za mě pomodlili.

Minulou sobotu jsem zkoušela posluchače Institutu františkánských studií. Je to vždycky velmi zajímavá zkušenost a příležitost, abych své posluchače trochu víc poznala. Taky to zabere nějaký čas, protože od posluchačů chci, aby ke zkoušce napsali seminární práci, což znamená, že pak potřebuji dost času, abych vše přečetla. Je to pro mě obohacení, protože některé práce jsou zároveň krásným svědectvím o cestě víry.

Nyní se připravuji na duchovní obnovu, kterou povedu v duchu františkánské spirituality. Začínáme v pátek večer a skončíme v neděli obědem.

 

21.5.2015 

Minulý týden mi paní doktorka přidala ještě léky na dýchání a tak jsem nakonec přednášku na IFS celkem zvládla, jen ke konci už jsem pokašlávala. Naštěstí přednáškový sál je v kryptě, takže tam nejsou okna a větrání zajišťuje klimatizace. V pylové sezóně je to pro mě výhoda.

Čistička vzduchu, kterou mám nyní v pokoji, je jako doplněk léčby dobrá věc. Předevčírem jsem vysadila Zyrtec, protože jsem po něm velice utlumená a po ránu až zmatená. Navíc mi to zhoršilo některé mé jiné zdravotní potíže. V tyto dny stromy postupně odkvetly. Lípa, co mám pod oknem, ještě nekvete. Mám pár dní čas, abych se trochu vzpamatovala, než budu muset Zyrtec nasadit nanovo. Poslední měsíc pro mě nebyl zrovna snadné období. Astma není nic příjemného. Ještě ta lípa a pak bych měla mít to nejhorší za sebou. Letní květena mi tolik nevadí, jen lilie jsou pro mě úplný zabiják. Dostala jsem rozkvetlou orchidej a tak se zní raduji. Je krásná a nedusí mě. Kolik křehkosti, krásy i síly dokáže být v jednom květu.

      

30. dubna 2015

Jaro je překrásné, ale...

Před týdnem jsem začala cítit velkou únavu a postupně se u mě rozvinula silná alergická rýma, následně ucpané dutiny a ztráta hlasu. Začala jsem brát Zyrtec. Úleva nic moc, včera se přidala dušnost. Ale kdybych Zyrtec nebrala, bylo by to ještě horší. Musím víc odpočívat, není mi moc dobře. Když jsem v klidu a nemluvím, tak dýchám celkem dobře. Občas si musím fouknout Ventolin. Možná budu potřebovat něco silnějšího. Když jsem bydlela v domě na Lublaňské ulici poblíž I. P. Pavlova, tak pylové alergie jsem téměř neměla, protože asfalt jaksi nekvete. Tady mám nádherný výhled do parku, jenže teď je to pro mě velmi náročná krása. A to ještě nekvete lípa, kterou mám přímo pod oknem. O té vím, že mi působila astmatické záchvaty, když jsem bydlela před lety v Liberci. Každopádně jsem zjistila, že mám evidentně alergii na nějaké další dřeviny, které kvetou právě teď. V jedné staré písni se zpívá: "Až rozkvetou lípy, mě hned bude snáz ..." no, to já si můžu leda tak říct: "Až odkvetou lípy, mě hned bude snáz." Ach, ty naše alergie. Jak je to možné, že krásné květy dokážou tak zraňovat? Mohu je obdivovat leda tak za sklem nebo na fotce. Představená mi dovolila koupit malou čističku vzduchu. V pondělí by měla přijít. Tak uvidím, jestli mi to trochu pomůže. Potřebuji být do 16. května v pořádku, protože mám přednášky na IFS. Zatím nedám bez dušnosti souvisle ani jednu větu.

     

12. dubna 2015

Až jsem se zděsila, jak dlouho jsem nic nenapsala. Čas tak rychle běží ... Dnes jsem přidala do blogu nové téma: Hledání Božího jména.

 

16. února 2015

V sobotu 14.2.2015 odpoledne jsme měli v našem mateřinci setkání předsednictva Institutu františkánských studií. Trochu jsme upravili statuta a zvolili staronové vedení. Setkání bylo moc hezké. Teď vše musím zaslat ke schválení našemu zřizovateli, což je KVPŽŘ. Sestra Virginie nás vyfotila. Chybí tam jen brácha, protože nemohl přijít.

      

Včera večer mě sestřičky odvezly k Panně Marii Sněžné na mši sv. ke cti 14. pražských mučedníků. Ráda jsem se pomodlila u jejich hrobu a poprosila o jejich přímluvu na mé úmysly.

Dnes odpoledne mám předposlední ozařování mé paty. Dvě velké ostruhy, co se mi tam udělaly, mě bolí a zhoršují mou už tak špatnou chůzi. Je to druhá série ozařování, první jsem měla na podzim. Zabrat by to mělo někdy v dubnu. Tak doufám, že se to bude postupně zlepšovat.

Minulý týden jsem měla moc velké bolesti související s mou základní diagnózou. Naše lavice v kapli jsou pro mě naprosto příšerné a dosud to pro mě bylo jak mučidlo. Po zhoršení bolestí jsem přestala dělat hrdinu a poprosila jsem představenou o židli do kaple. Teď tam sice poněkud blbě trčím, ale sedí se mi nesrovnatelně lépe. Dnes už jsou moje bolesti zase na běžně snesitelné úrovni, ale židli v kapli si nechám. Prostě  to "hrdinství" trochu omezím, protože kdo to má pak vydržet se mnou?

       

16. ledna 2015

Dnes jsem zaslala prof. T. Halíkovi tento e-mail:

Vážený pane profesore,
velice Vám děkuji za Váš názor, který jste vyjádřil na téma "nejsem Charlie". Četla jsem Váš článek a shlédla rozhovor na DVTV. Jsem ráda, že tyto názory zazněly. Tragicky zemřelých je mi líto a prosím, aby je Bůh přijal do svého Království. Všichni nyní zdůrazňují, že svoboda projevu je v demokracii posvátná. Jistě, ale proč by nemohlo být vedle toho posvátné i něco jiného? Například zodpovědnost a úcta k druhým. Nelíbí se mi pojetí svobody projevu jako možnost jakékoli nevychovanosti. Jistě, vražda je vražda a drzost je drzost. Je v tom jasný rozdíl. Přesto tužka a papír není zas tak nevinná zbraň: mohou to být za jistých okolností také vraždící nástroje, případně sociálně likvidační. Zemřelých je mi líto, terorismus je zrůdnost, ale byla bych ráda, kdyby hodnoty demokracie a svobody projevu měly v sobě o něco větší eleganci a šarm, než měl zmíněný časopis. Já tento problém nevyřeším, ale jsem vděčná, že od Vás zaznělo něco jiného, než hlas davu.
Zdraví Vás
SM Ludmila Pospíšilová OSF

   

28.12.2014

Do blogu jsem dnes dala nové téma: Vánoční hledání.

   

21.12.2014

Konečně začínám trochu mluvit, i když občas mi hlas ještě selhává. Vnější mlčení pomáhá v meditaci, takže to nebylo zas až tak špatné. Jen je mi líto, že ještě nemohu zpívat, protože roráty mám moc ráda. Doufám, že koledy už budu zvládat.

 

17.12.2014

Včera jsem ležela s hlavou zabalenou do šály. Dnes už je mi o něco lépe, ale stále nemohu mluvit. Snad proto jsem napsala do blogu malou úvahu o jedinečnosti.

   

14.12.2014

V pondělí mi telefonovala paní doktorka z neurologie, že již přišlo potvrzení od revizního lékaře na mé chodítko. V úterý byla v našem klášteře duchovní obnova, a tak mě sestra Virginie mohla odvézt autem až ve středu. Když jsme dorazily do zdravotnických potřeb, ukázalo se, že chodítka mají jen v červené barvě. Byla jsem s toho smutná, protože já červenou nemám ráda. Mám z ní nepříjemný pocit ještě z dob totality. Dřív měli taková zlatobéžová, ale teď jen ta rudá chodítka. Tedy část je černá, ale kovová konstrukce je červená. Kdyby to chodítko bylo béžové, jmenovalo by se Méďa, ale takhle je to Rudík... Hned jsem ho také postříkala svěcenou vodou.

Konstrukčně je chodítko moc dobré. Chodí se mi s ním lépe a cítím se podstatně bezpečnější než o holích i než s tím starým chodítkem, které jsem měla doposud půjčeno.

Včera ráno jsem byla opět zařizovat některé věci na přednáškách IFS. Dorazila jsem hodně brzo (tedy odvezla mě autem sestra Zdislava), takže jsem vše vyřídila s bratrem Regalátem ještě před začátkem výuky a ani jsem nemusela dolů po schodech do přednáškového sálu. Pak jsem jela tramvají do kostela v Emauzích na mši svatou. Mám to tam moc ráda. Původně jsem si myslela, že dorazím i domů tramvají, ale přeci jen jsem zavolala Zdislavě, aby pro mě přijela. O holích nevydržím tolik jako s chodítkem.

V klášteře nyní leží s jakousi virózou spoustu sester. Já se zatím celkem držím, ale dnes mám pocit, že se to o mě taky pokouší. Očkovaná proti chřipce jsem byla, ale kdoví, co je to zas za infekci.

Máme třetí neděli adventní. Za deset dní je Štědrý den. Dnes je den radosti a radost je vlastně vyjádřením toho, co je to pravé štěstí. Vnitřní pocit radosti můžeme mít i v situacích, které jsou vážné a složité. A když se dotkneme zdroje Boží radosti v našem srdci, tak i věci všední a obyčejné jsou najednou nějak hezčí a věci těžké se stávají snesitelnými.

Bože, prosím, přebývej v nás svou láskou!

   

29.11.2014

Včera ráno jsem vyšla do sprchy jen o holích a upadla jsem na chodbě. Jak řekla sestra Terezie, která mě náhodou viděla, byla to pořádná řacha. Nechtěla jsme po ránu používat chodítko, protože na chodbě před sprchou je málo místa, a bála jsem se, že by tam překáželo. Poučení, že po ránu bez chodítka ani ránu. Naštěstí jsem si nic nezlomila, jen mám naraženou bederní páteř, tak mě to dost bolí. Dnes už je to trochu lepší než včera, ale musím být ještě opatrná. Tento víkend máme v klášteře duchovní obnovu pro malá děvčátka. Já zůstávám stranou. Mám stále dost silné bolesti. Ráno jsem byla na mši svaté, ale hodně mě to unavilo, bolesti se zvětšily. Takže teď zůstávám raději v klidu svého pokoje a sestra Františka i sestra Terezie mi nosí jídlo, abych nemusela do jídelny. Dětí je tu všude spoustu a já bych už nechtěla znovu upadnout. To by mohlo být moc zlé.

Zítra začíná advent. Pro mne je to čas vzpomínání na rodiče. Tatínek zemřel 1.12. před 25 lety, právě když vyráběl adventní věnec pro kostel. Maminka zemřela 8.12. před sedmi lety. Dobrotivý Pane Ježíši, dopřej jim život věčný v plném společenství s Tebou.

Těším se na roráty a blížící se Vánoce. Vždyť jsou to svátky Boží něhy.

 

25.11.2014  

V mém životě nastala v posledních dnech jistá změna. 18. listopadu jsem byla na kontrole na neurologii a paní doktorka konstatovala, že se mé částečné ochrnutí zhoršilo. O francouzských holích jsem deset let, sedm let po operaci páteře a od té doby je to první zhoršení tohoto druhu. Takže paní doktorka rozhodla, že bych měla používat čtyřkolové chodítko. Nejdřív jsem se moc bránila, ale nakonec jsem to přijala. Zatím používám půjčené starší chodítko, protože bude chvíli trvat, než to moje projde schvalováním revizního lékaře.

Dům, kde nyní bydlím, je bezbariérový. Chodítko mi opravdu pomáhá, cítím se s ním bezpečnější. Zvláště při mši svaté, když jsem dřív vstala a šla ke svatému přijímání, měla jsem občas pocit, že asi nedojdu. Bolesti byly velké a často jsem stála ve frontě z posledních sil. Když chvíli sedím, a najednou musím vstát a jít, je moc těžké. S chodítkem je to přeci jen lepší, i když to má také svá úskalí.

Přesto musím občas trénovat chůzi i o holích. Když budu muset něco vyřídit venku (např. přednášky na IFS), tak překážka ve fromě schodů je pro chodítko nepřekonatelná. Pokud vím, že mě čeká nějaký náročný den, tak si vezmu trochu větší dávku léků na bolesti a pak jsem poněkud uvolněnější. Běžně tyto léky neberu, protože při dlouhodobém užívání mi nedělají dobře, ale výjimečně to snesu.

Fakt, že jsem se propadla do dalšího stádia nemoci a bezmoci, je řekněme nepříjemný. Až budu mít svoje chodítko, tak si ho nějak pojmenuji. Ještě jsem se nerozhodla, jak mu budu říkat ... Prostě si z něj musím udělat přítele. Každopádně už nyní vnímám, že s chodítkem dojdu dál, bezpečněji a s menší námahou. Když bude slušné počasí, občas vyrazím s tou kárkou po okolí kláštera. Jen kdyby tu nebyl tak kopcovitý terén. Dobré je to, že chodítko má i sedátko, takže když jsem moc unavená, můžu si chvíli odpočinout. Jen překousnout ten fakt, že to prostě potřebuji.

   

22.11.2014

Konečně jsem dopsala skripta pro tento semestr Institutu františkánských studií: Františkánké povolání I. - Františkánské obrácení. Text je možno stáhnout na těchto stránkách nebo na webu IFS. Oproti dřívějším skriptům stejného jména přibyla 7. kapitola, ale i v ostatním textu je pár změn.

   

12.11.2014

V blogu o spiritualitě je nové zamyšlení na téma: sebepoznání.

   

7.11.2014

Chytla mě "psavka", a tak je tu další úvaha na téma být IN.

    

6.11.2014

Poslední dobou jsem učinila rozhodnutí, že začnu dávat duchovní obnovy pro lidi, kteří mají rádi františkánskou spiritualitu. Provinční představená souhlasí a tak mám první termín v červnu 2015 na Hoješíně - viz odkaz Plánované programy.

Přestože mám teď hodně práce a nestíhám, nějak jsem pocítila potřebu napsat pár řádek s názvem Podzimní snění. Je pod okazem blog o spiritualitě.

   

10.10.2014

V minulých dvou měsících se stalo tolik věcí... Předně to byla návštěva u Jarušky Pazderové v Lochovicích, což je moje rodiště. Krásná setkání a úžasné zážitky, zlváště cesta na Plešivec.

V září jsem pak byla několik dní v Červeném Kostelci, abych pobyla pár dní s jednou naší sestrou, která doprovází svou maminku v hospicu. Bolest i naděje a krásný příklad vzácně dobrých a obětavých lidí.

Svěřuji Boží lásce mé blízké, kteří jsou nemocní nebo nesou těžký kříž. 

  

3.8.2014

Dnes odpoledne odjíždíme na exercicie na Vranově a vrátíme se 9.srpna. Moc se těším a doufám, že mi Pán dá své požehnání a duchovní sílu do dalších dní. Vnímám jako zázrak, že jsem stihla zpracovat všechny přihlášky na IFS, přišlo jich 62. Vím, že pár jich ještě přijde (dle telefonátů), ale hlavní nápor mám už za sebou. Budˇ Bohu chvála.

Modlím se za všechny posluchače, aby jim studium na Institutu františkánských studií dalo velkou radost z Boží lásky a zážitek přítomnosti Ježíše Krista mezi námi. Amen.

  

23.7.2014

Tak konečně začínám normálně pracovat. Nejdřív jsem vybalovala, pak jsem musla dodělat finanční uzávěrku komunitního účetnictví, dopsat kroniku a ještě pár podobných věcí. Nyní již doufám budu pracovat především na věcech pro IFS. Mám toho tady hromadu.
Děkuji za všechny modlitby. Pán mě tyto dny velmi posiloval. Buď mu chvála!

 

29.6.2014

Dnes a zítra nastává poslední fáze mého stěhování do mateřince. Takže mé hmotné zázemí je v četných krabicích. Již jsem zdárně ztratila přehled o jejich obsahu. Rovněž se snažím odolat pokušení všechno vyhodit, protože věc člověk vyhodí jen jednou. Přeci jen si myslím, že své věci potřebuji a používám je.

A zítra definitivně do nového života, který začnu vybalováním, administrativními změnami sídla IFS a pocitem, že to snad nikdy nedám dohromady.

 

27.6.2014

V tyto dny se stěhuji po 20 letech z Domova sv. Anežky v Praze 2 do našeho mateřince v Praze 6. Stěhuji také Institut františkánských studií. Není to jednoduché. Budu i administrativně přesouvat sídlo IFS, což je také spoustu práce. Prosím, pokud si vzpomenete, můžete za mě utrousit modlitbičku? Díky.